Etiketa břišního tance

ETIKETA BŘIŠNÍHO TANCE

Břišní či orientální tanec je uměním, které k nám přišlo z arabského světa a stále se zde jen postupně zdomácňuje. Většina našinců tedy celkem přesně neví, jaké zásady by se měli při sledování tohoto kulturního vystoupení dodržovat. Přibližme si společně etiketu břišního tance a shrňme je do základních pravidel.

•  Divák by měl zůstat během tohoto vystoupení v klidu a ani pod vlivem alkoholu by se neměl snížit k různým pokřikům směrem k tanečnici. Rozhodně by neměl do éteru pouštět citoslovce typu „vááu“, „úúúú“ a podobně.
   
•  Při vystoupení je dovoleno tleskat do rytmu, dokonce je to přímo žádané :-) Český, potažmo evropský, divák na to není moc zvyklý, sál většinou roztleskají arabští hosté. Vytvoří to velmi příjemnou atmosféru a tanečnici to motivuje ke kvalitnějšímu výkonu.
   
•  Jakkoli jsou diváci nadšení, neměli by se uchylovat k tomu, aby tanečnici napodobovali a zkoušeli dělat podobné kreace - s břišní tanečnicí se totiž netancuje (pouze výjimečně a pouze na její pokyn a svolení). Jde totiž o umělecké vystoupení a když jdeme na koncert symfonického orchestru, také nevytáhneme housle a nehrajeme s nimi.
   
•  Břišní nebo orientální tanečnice není striptérka!!! Během vystoupení odhodí maximálně závoj, jinak svůj tanec skončí ve stejném oblečení, v jakém ho začala. Proto nejsou na místě pokřiky jako „dej to ze sebe dolů“ apod.
   
•  V arabském světě je zvykem a přímo věcí cti dávat tanečnici peníze. Tanečnice zatancuje u určitého stolu a za tuto zábavu ji přísedící odmění. Když chtějí tanečnici něco dát, nemohou jí to jen tak zastrčit za kostým. Hotovost jí mohou odevzdat do ruky, za kostým(nejčastěji ramínka na podprsence nebo za pás) a to jen v případě svolení tanečnice a jen pomocí dvou prstů. Je třeba to dělat citlivě, břišní tanečnice není striptérka, ale umělkyně!
   
•  Tanečnice se na „scéně“ objevuje jen na chvíli. Většinou odtancuje jednu dvě písničky a následně si jde oddechnou. Tanec se opakuje přibližně po půl hodině. Po jeho ukončení je potlesk samozřejmě na místě. Druhou variantou, typickou spíše pro arabské podniky v zahraničí (Egypt, Sýria, Anglie), je přibližně půlhodinové vystoupení, během kterého tanečnice přichází na pódium velkolepým stylem raqs sharqi, pokračuje stylem beledi, během kterého načerpává energii z publika, a na závěr nabídne ukázku svého mistrovského umění v podobě drum sóla.
•  Orientální umělkyně by se neměla ignorovat. Hosté by si jí měli všímat, dívat se na ni, a podpořit jí úsměvem. Ignorace je každého osobní věcí, ale není to nejvhodnější „uctění“ tanečnice.

Přeloženo ze stránek slovenské tanečnice Myia Sabah, neboť s tím plně souhlaím.